JELI JSME SI PRO SLEPIČKY. LILIANKU A AMÁLKU.


Už několik týdnů jsme měli naplánováno, že si jedno dubnové pondělí pojedeme pro slepičky do jednoho velkochovu u Benešova. Dva dny se tam konalo vyskladňování haly.


Vyskladňování znamená, že slepičky v halách už minimálně rok snášejí vajíčka a jejich výnosnost klesá. Předtím, než se za se za své služby člověku, dočkají odvozu na jatka, vyhlásí daný velkochov, že během několika dní probíhá výkup slepiček. Ty, které tam zbudou nacpou nelítostní zaměstnanci do přepravních boxů nákladních vozů jedoucích na místo smrti.

Brána do areálu se měla otevřít v sedum hodin a už v šest se tam začali hromadit lidi a tvořila se obrovská fronta.. První, co nás vyděsilo, bylo, v čem si lidé slepičky chtěli odvést. Měli sebou pytle na brambory, igelitky, síťovky a nebo papírové krabice, což by bylo možná nejmíň hrozné, kdyby jich tam do velikosti 50cm x 30cm nechtěli nacpat deset.


Jeden pán, který tam stejně jako my, byl hodně brzo se s náma dal do řeči a byl hodně sdílný. Říkal, že tam pracuje nějaká jeho známá a tak ví, že 15.000 slepiček ten den čeká cesta na jatka až do Německa. Nevím, jestli si to dovedete představit, ale náklaďák narvaný polámanýma slepičkama namačkanýma na sebe pojede několik hodin do jiného státu kvůli tomu, aby je tam zabili. Ty šťastnější slepičky po cestě umřou, ty méně šťastné se dožijí té nejhorší smrti, kterou si dovedeme představit.


Pak se v kroužku s dalšími lidmi bavil na téma, jak když si je odsud odváží, mají nakadíno všude protože jsou "podělané strachy" a všichni se rozesmáli. Bušilo mi srdce, bylo mi hrozně, a to jsme ještě vůbec nevěděli, co nás čeká.


V 7:00 nás pustili do areálu, všichni tam zajížděli autem, my jsme šli pěšky, protože jsme chtěli prozkoumat, jak to tam vypadá. Hal bylo na každé straně 6, čili dohromady 12. Byl to skutečně velký velkochov. Jedna hala s voliérovým chovem má 16.500 slepic a hala s klecovým chovem 22.300 slepic. Když jsme šli ke třetí hale, která byla vyskladňována, míjeli jsme cestou mrtvou slepici pohozenou před dveřmi s rozedraným mokvavým zadečkem od krve. A proti nám už jeli paní, které měli na vozítku naložené slepičky svázané v pytlících.


Došli jsme k hale, kde byla fronta čekajících a poprvé viděli, jak to tam chodí. Z haly vylézaly ženské s rouškami přes nos a pusu, slepičky jim visely za nohy z rukou (v každé ruce měly tři slepičky) a nelítostně je házeli do pytlů, krabic nebo přepravek. Když tam nějaká nešla dost dobře hodit, cpaly je tam silou, mačkaly jim hlavy nebo nohy. Jedna se trochu vzpouzela a tak na ní ještě ženská zařvala a naštvaně jí bila do hlavy, aby zalezla dolů.


Stáli jsme tam, dívali se na to, co se před našima očima děje a já zadržovala pláč. Nikomu tam nepřišlo nic divného. Jsou to běžné praktiky a ještě mírnější, protože jsou přeci jen kolem dokola lidi, kteří to pozorují. Dovedete si představit, jak vypadá zacházení se slepicemi, když se nakládají na jatka a nikdo se nedívá?

Když jsme přišli na řadu, poprosili jsme o dvě slepičky. Ženská stála s rukama plnýma zavěšených slepic a dvě nám doslova hodila do krabice se slovy, že se tam po dvou budou mít jako královny. Cestou od haly už jsme to nevydržela a rozbrečela se. To, jak se cítím, jaký pocity mám z toho, co jsem viděla a co si představuji, že se asi děje, když se nedívám, je na jeden samostatný článek.



Hodně lidí reagovalo na sdílené video naštvaně s ohledem na ty ženy, které se slepicemi vynošenými z hal zacházejí. Taky se na ně zlobim, hodně. Ale na druhou stranu, poptávka po živočišných produktech je obrovská a ony musejí jednat rychle, aby všechny nesoucitné nenažrance nakrmili. Musí to odsýpat, a to se jednoduše s hezkým chováním vylučuje. Není na to čas. Lidi potřebují zvíře a produkty z nich k snídani, svačině, obědu i večeři. Ty paní jsou jen zaměstnávány obrovskou poptávkou. Za špatné zacházení/týrání zvířat určených ke konzumaci nemůžou jednotlivci, kteří tu práci vykonávají. Oni ji dělají pro konzumenty. Pro vás. Kvůli vám. 


V I D E O :




247 zobrazení