Živočišný průmysl se nás bojí.

Už od března roku 2017 pořádáme pietní akty před jatky. Celá myšlenka těchto celosvětových akcí je, že se přináší svědectví o zvířatech, která v zuboženém stavu, vyděšená k smrti zajíždí do areálu, kde je pomocí různých metod, jak vystřižených z hororu, zabijí.


To, co se děje uvnitř se ale jen tak někdo nedozví. Odmítají dělat exkurze, odmítají návštěvy. To, co se děje venku, když kamiony přijíždí k areálu, vidět ale můžeme. Nebo jsme si to alespoň mysleli.


Když jsme byli na prvním pietním aktu na Jatkách v Bučovicích, překvapilo nás, že si pracovníci upravili provoz tak, aby ve chvíli, kdy budeme přítomni, žádný transport s živými zvířaty nepřijel. Zdálo se nám to divné, protože za běžného provozu to může vidět každý, kdo projíždí kolem. Ten "každý" o tom ale pravděpodobně nebude veřejně mluvit, přinášet svědectví se všemi detaily a nebude to dokumentovat jako důkaz. A to je ten důvod, proč jatka své provozy během naší přítomnosti upravují. Nechtějí, aby to viděl někdo, kdo by o tom mluvil. Přejí si z nás mít slepé stádo, které se moc neptá a nedozví. To je totiž důležitá součást živočišného průmyslu. Nepouštět otevřené a pravdivé informace, mít před sebou jen frontu konzumentů, kteří nemají čas zjišťovat, co vlastně jí. Areály jatek jsou uzpůsobené tak, aby tam bylo z cesty co nejméně vidět.


Při několika dalších pietních aktech jsme se přesvědčili, že se všechny jatka chovají úplně stejně. Když nemohou zastavit nebo upravit provoz, vymýšlí různé kličky, aby jsme toho viděli co nejméně. Na jatkách Maso Planá jsme stáli u vjezdu, který běžně pro transporty s prasátky používají, byla to tzv. "špinavá část" jak měli napsáno na bráně. Transporty ale začaly najíždět zběsile z druhé části budovy, odkud odjíždí běžně už rozkrájené kusy těl. Je to tzv. "čistá část". Když vjížděli prasátka do areálu, byl u místa, kudy je vhánějí dovnitř, přistavený prázdný kamion, který nám bránil ve výhledu na jejich vyhánění. Jediné, co jsme slyšeli bylo, jak kvičí strachy a utíkají před chlapem s tyčí v ruce.


Nejagresivnější jsou zaměstnanci jatek v Modřicích. Modřice patří pod vodňanskou drůbež a DENNĚ zabijí 130.000 kuřátek. Bylo jasné, že ti si nemůžou dovolit zastavit provoz. O to útočnější na nás byly. Běžně to chodí tak, že transport se zvířaty svojí u vrátnice několik minut, vypisují a potvrzují si papíry a po cca. 5-10 minutách teprve vjíždí kamion dovnitř. Jsme zvyklí, že během naší přítomnosti jsou brány otevírány hned ve chvíli, kdy se kamion blíží a žádná komunikace s vrátnicí neprobíhá, hlavně ať je vůz co nejdál naším očím.

V Modřicích kolem nás a vrátnice projížděly transporty s vyděšenými kuřátky neuvěřitelnou rychlostí a hned mizely za budovami areálu. Chtěli jsme transporty zbrzdit a tak jsme ve chvíli, kdy se kamión blížil, využili blízkého přechodu a přecházeli přes něj, aby kamion musel zastavit a pustit nás. Kamion ale nezastavil a ani nezbrzdil, na poslední chvíli jsem uskočila, protože kdybych to neudělala kamion by mě srazil. Na další pokus si část aktivistek vlezla do auta a čekaly, že vyjedou těsně před kamionem a na přechodu nás pustí oni, přičemž bude muset zastavit i kamion. Situace byla neuvěřitelně vyhrocená. Z jatek vylezl vulgární muž společně s vulgární ženou a my věděli, že brzy přijede transport. Holky v autě vyjely těsně před ním, zastavily na přechodu a onen muž se ženou hystericky a sprostě křičeli na všechna auta, která tam byla a korigovali dopravu. Vůbec si neumím představit, co si mohli myslet cizí lidé, na které křičí chlap v upoceném tílku "jeď kurva, jeď!" Kamion vjel do protisměru, opět ohrozil pár aktivistů a zuřivě nejel do areálu.

Když jsme byli s Lukym sami v Modřicích bez nahlášené akce, jeden ze zaměstnanců se mu snažil zlomit objektiv foťáku a mě se snažil vyrazit telefon z ruky. Pokaždé na nás křičeli a útočili.


Dnes jsme byli na jatkách v Mirovicích Též patří pod Vodňanskou drůbež. Za dobu, co jsme tam byli neprojel ani jeden kamion a nepřijížděli ani žádní zaměstnanci. Později jsme se dozvěděli, že si na dnešek naplánovali odstávku. Tudíž jsou to další jatka, která radši přeruší provoz, než aby jsme zahlédli část jejich krutého bussinesu. Jejich zaměstnankyně obešla všechny naše auta a opsala si SPZku, což se údajně ani nesmí, jelikož je to nedovolené shromažďování osobních údajů.

V Modřicích jsme byli s Lukym sami dvakrát předtím. Když přijížděl transport, vyskočili jsme z auta a běželi ho natáčet. Čekal na vrátnici, vyřizoval papíry a trvalo asi minutu, než si nás na vrátnici všimli. Zakazovali nám natáčet a běželi někam volat. Kamion s živými kachničkami zajel dovnitř. My jsme běželi podél areálu, abychom viděli, jak kačenky vykládají. Paní z vrátnice běžela za náma s telefonem u ucha. Řidič kamionu udělal nepochopitelnou věc, otočil se v areálu a vyjel se zvířaty zase pryč. Dívali jsme se na sebe a nechápali, čeho jsou schopní kvůli třem lidem. Paní z vrátnice zburcovala celý areál a ven vycházeli řezníci, pracovníci a sledovali každý náš pohyb. Když jsme tam byli podruhé a natočili kačenky znovu, opět si opisovali naší značku a prázdný kamion, který vyjížděl ven se opět otočil a zajel zase zpátky.


Je opravdu s podivem, kolik úsilí zaměstnanci a vedení jatek vynaloží na to, aby nám zabránili cokoliv vidět. Kolik plánování a času je to stojí. Pokud by měli čisté svědomí, tak nebudou vymýšlet žádné kličky, ne? Pokud by si nemysleli, že konzumenty masa můžou naše záběry ovlivnit, tak by se drželi běžného provozu, ne?


Věřím, že pokud budou mít lidé informace o tom, že ty růžové kousky v plastovém obalu v supermarketech byly živé bytosti s hrůzostrašným životním příběhem, zasáhne je to. Že pokud si jejich vyděšené oči zachycené při pietních aktech spojí s jejich rozkrájeným těly v obchodech, může je to změnit.


Přístupy jatek nás samozřejmě neodradí od toho pořádat je dál. Náš cíl je obsadit všechna jatka v České republice a ukazovat tu tajenou a střeženou pravdu. Pokud budete chtít, přidejte se k nám.



Na stránkách www.zviratanejime.cz je záložka "události", kde jsou akce vypsané.




321 zobrazení